Plastikové modely 1:72

5 obtiskových variant


1. P-39 L-1 of the 81st Fighter Group in Tunisia in late 1943

2. P-39 N-1, 12. Gruppo, 4. Stormo Co-Belligerent Force, Italy 1944

3. P-39 N of 9. GIAP, personal aircraft of Kpt. S. Achmet-Chan

4. P-39 N-2, 118th, Lt. E.J. Davis, Chartollote, N. Caroline, 1943

5. P-39 N-5, 1st Esq. GC 1/4 Navarre, La Mediouna, Marocco, July 1943


Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun bojově nasazený v druhé světové válce. Jeho hodnocení je velmi rozporuplné - v letectvu USA a Velké Británie mělo velmi špatnou pověst, naopak sovětskými letci bylo hodnoceno výborně. Jednalo se o stroj velice neobvyklé a zajímavé koncepce. Motor byl umístěn až za pilotní kabinou, blízko těžiště stroje, přičemž malé momenty zlepšovaly obratnost letounu. Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné“ přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj.
Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku. Tyto prvky (ač z druhé strany znamenaly jistý prodělek na hmotnosti prázdného letounu) zaujaly potenciální kupce — vojenská letectva, zvláště když firma Bell (nováček mezi leteckými výrobci, ovšem velice průbojný a dravý) v reklamních materiálech slibovala velice zajímavé výkony — maximální rychlost se měla u sériových letounů pohybovat kolem 400 mph (miles per hour, tj. mil za hodinu), tedy kolem 644 km/h.