Plastikové modely 1:72

6 obtiskových variant


1. P-39 D-1, of 213 GIAP, Poland, September 1944, Lt. Nikolaj Strojkov

2. P-39 K-1, 2e Escadrille, GC 2/9 Auvergne, Le Vallon, 1945

3. P-39 D, p. aircraft of the PAF Comm. Gen. Polynin, late 1945

4. P-39 D, 4th Reconnaissance Sq,. 1943

5. P-39 F-1, Zebra training Airacraft, 1944

6. P-39Q D, 213, GIAP, 22 GIAD, USSR 1944


Bell P-39 Airacobra byl americký stíhací letoun bojově nasazený v druhé světové válce. Jeho hodnocení je velmi rozporuplné - v letectvu USA a Velké Británie mělo velmi špatnou pověst, naopak sovětskými letci bylo hodnoceno výborně. Jednalo se o stroj velice neobvyklé a zajímavé koncepce. Motor byl umístěn až za pilotní kabinou, blízko těžiště stroje, přičemž malé momenty zlepšovaly obratnost letounu. Přitom vrtule v přídi letounu byla hnána přes dlouhý spojovací hřídel, procházející pod pilotem. V „prázdné“ přídi tak mohla být soustředěna hlavňová výzbroj.
Dalším nezvyklým prvkem bylo použití příďového podvozku. Tyto prvky (ač z druhé strany znamenaly jistý prodělek na hmotnosti prázdného letounu) zaujaly potenciální kupce — vojenská letectva, zvláště když firma Bell (nováček mezi leteckými výrobci, ovšem velice průbojný a dravý) v reklamních materiálech slibovala velice zajímavé výkony — maximální rychlost se měla u sériových letounů pohybovat kolem 400 mph (miles per hour, tj. mil za hodinu), tedy kolem 644 km/h.